Mikina bez kapuce Free Tibet

Tibetské národní povstání započalo 10. března 1959, kdy v hlavním městě Tibetu – Lhase – propukla revolta odpůrců čínského komunistického režimu. Kořeny povstání sahají do rozmezí let 1950–1951, kdy Čínská lidově osvobozenecká armáda vnikla na tibetské území a zabrala jej.

Jedny z prvních vážnějších konfliktů mezi čínskou a tibetskou stranou propukly již v roce 1956 v tibetských provinciích Kham a Amdo. Hlavní vlna tibetské revolty však propukla v roce 1959; tibetský partyzánský odboj však trval až do 70. let 20. století. Při povstání bylo zabito přes 86 000 Tibeťanů. Další byli nuceni odejít do exilu, mimo jiné i sám dalajlama Tändzin Gjamccho, který našel útočiště v indické Dharamsale. Každoročně bývá celá událost připomínána kampaní Vlajka pro Tibet a vzpomínkovými akcemi, v Česku je pořádá občanské sdružení Lungta.

Od roku 1959 se vždy po několika letech opakují menší povstání a protesty na území celého historického Tibetu, která jsou vždy tvrdě potlačena. Mezi největší protesty patří z let 1988, 1989 a 2008, vždy v březnu. V posledních několika letech je Tibet během března nepřístupný pro cizince, v tomto měsíci také platí speciální vyhlášky a zákazy (zákaz prodeje pohonných hmot, omezený počet osob vstupujících do prostoru starého města Lhasy – Barkor, povinnost pro státní úředníky pracovat celý měsíc včetně víkendů apod.)

Loni 25. února vzplála v Tibetu již 158. „živá pochodeň“. Mladý Tibeťan Cchewang Norbu (tse dbang nor bu ཚེ་དབང་ནོར་བུ་; čínsky: Cchaj-wang Luo-pu 财旺罗布; 25 let) se údajně s provoláváním hesel za návrat dalajlamy a svobodu v Tibetu upálil na symbolicky významném, ba přímo nejvýznamnějším místě: na okraji moderního a přísně střeženého náměstí hostícího monumentální obelisk, památník „mírového osvobození Tibetu“, na jehož jedné straně se tyčí staré sídlo dalajlamů Potala, zatímco druhou stranu zabírá rozsáhlý komplex sídla vlády Tibetské autonomní oblasti a komunistické strany Tibetu.

_________________________________________________